Co bychom dělali nebýt Marka Zuckerberga? Zřejmě žili poklidný život bez závisti a nenávisti vůči druhým. Tím nechci říct, že vznik Facebooku a poté i všech ostatních sítí by mi vadil. Ale na sobě vidím, že tam mrhám časem někdy úplně zbytečně. Několikrát se přistihnu, jak na Instagramu projíždím dokonalé profily bez jediné chybičky a říkám si, proč nemůžu být jako ty modelky. Jenže kdo by se veřejně chlubil něčím nehezkým? Já rozhodně také ne. Na druhou stranu mě moc baví sledovat profily například Nikol Štíbrové nebo „Za normální holky“, které naopak na nedokonalosti poukazují a dokáží si sami ze sebe udělat legraci.

fotky za ikonami

Hodně lidí používající sociální sítě, si ani neuvědomuje, kolik času na nich tráví. Nebo spíše kolik zbytečného času. Co udělám ráno jako první? Sjedu Instagram i Facebook, odpovím na zprávy na Messengeru i Whatsappu, kouknu co je nového na Twitteru. Co udělám přes den, když se nudím? To samé. A co udělám večer jako poslední? Taky to samé. Místo toho bych mohla udělat mnoho jiných věcí. Ráno si o ten čas přispat, přes den si vyjít ven s kamarády, nebo se jít jen tak proběhnout, a večer si něco hezkého přečíst.

To, že si s někým chatujeme, ještě neznamená, že jsme ve společnosti a že žijeme skutečný život. Samozřejmě že si radši s někým promluvím osobně, než abych to psala. Ale co je rychlejší a co je pohodlnější? Zpráva.
facebook z kostiček

Pro mě je asi nejdůležitější se nenudit, jinak mě sociální sítě mají ve svých rukách. S ránem už asi nic neudělám, dokonce mi projetí všech sítí ke vstávání pomáhá. Ale přes den se snažím zabavit, abych na mobil a celkově tuto zkreslenou realitu myslela co nejméně, a neměla tendence to hned zapínat a zjišťovat, co se kde děje. A večer mi už únava nedovolí cokoliv zbytečného dělat. Jen bych si přála, aby to takto u mě fungovalo pořád. A nejen u mě, ale abychom se my všichni zbavili závislosti na sociálních sítích.